Knihy Danky Šárkové pro děti i dospělé.

Popis produktu

Kniha určená široké veřejnosti představuje klasický pohádkový žánr poněkud netradičním způsobem, a to prostřednictvím příběhů ze současnosti. Hrdinou se může stát každý z nás. Pokud se v některé pohádce najdete, zahrajte si s námi. Příběhy se šťastným koncem jsou inspirované dvanácti dobře známými českými pohádkami od Erbena a Němcové, jako např. Popelka, Červená Karkulka, Perníková chaloupka a další. Pohádky doplňují psychologické komentáře, v nichž najdete mnohdy překvapující paralely z našeho každodenního života. Ukazuje se, že moudrost skrytá v pohádkách je nadčasovým poselstvím aktuálním i pro člověka 21. století.

 

 

---

Ukázka:

Koblížek

 

       V zemi nezemi, říkejme ji třeba Koblížkov, žil jeden vykutálený panáček. Možná to byl

 i pořádný panák, trošku „Nadčlověk, Nadsamec“.

Celý svůj život se snažil dostat úplně nahoru. Ne, že by náš vykutálený panáček chtěl lézt na nějaký strom, ale cesta ke korytu v zemi Koblížkov, se mu zdála nejschůdnější.

A tak za několik týdnů, měsíců a roků se vykutálený panák stal vůdcem celé země.

 

     „Viděla si toho slizkého panáka?“, slyšel z úst jedné asistentky. Ptala se jeho kolegyně druhé a ta se jen s úsměvem na rtech přidala:„Myslíš toho umaštěného pana Kobliha, tedy Koblížka?“

A tehdy se vykutálený panáček rozhodl, že může s každým vorat, každého napadat a většinu lidí urážet.

„Jsem tady šéf a je potřeba, aby jste postavili novou mateřskou školku. Je potřeba, abychom zavřeli hubu matkám, které  pořád chodí otravovat“, arogantně přikazoval na poradě.

Jak se všem jeho podřízeným povede tento plán uskutečnit, ho v žádném případě nezajímalo. On byl šéf a vůdce všech. Ke všemu byl příšerně vykutálený a přesně věděl jak své pravomoce může zneužít.

 

    „Jsem pan Koblížek, vůdce této země, už několik lidí se snažilo mě odstranit, ale nikomu se nepodařilo mě dostat z místa, které zastávám. Jsem chytrý, neodolatelný a vždy se mi bude dařit“, vykřikoval na všechny strany.

Jakmile dorazila delegace z jiné země, nezapomněl jim pan Koblížek oznámit, jak je dokonalý.

„Hele, nepřipadá ti, že ten chlap má ze všeho příšerný strach?“, ptal se jeden večer ministr ze spřátelené země hlavního tajemníka.

„Je to srab, všichni to tady vědí, ale on si získal svými řečmi celou zemi. Mezi lidmi samozřejmě nic nikdo neví, ale my tady na hradě jsme z něho úplně nešťastní“, stěžoval si.

„Víš, vše je z důvodu, že nemá sebevědomí. Já bych to nazval, že má hliněné nohy. Problém je v tom, že mu je nikdo tady z vás nedokáže podrazit“, odpověděl.

„Ani nevíš, jak rád bych ho nechal padnout na zadek“, smutně se zatvářil.

 

      A tak země Koblížkov žila v nevědomosti. Postupně ji navštěvoval jeden vyslanec z přátelených zemí za druhým. Jednou přijela i starší žena ze země zvané Čína. Pan Koblížek nečekal, že ten den dojde k velké změně.

 

    „Jsem vyslankyně Gui a moc vás zdravím“, uklonila se dáma ve starším věku. Pan Koblížek už měl připravenou svoji oblíbenou větu a spustil: „Jsem pan Koblížek, vůdce této země, už několik lidí se snažilo mě odstranit, ale nikomu se nepodařilo mě dostat z místa, které zastávám. Jsem chytrý, neodolatelný a vždy se mi bude dařit.“

„Jsem zastánkyně taoismu, což je jeden ze směrů čínské filozofie a tak mi dovolte citovat z knihy Tao te Ťing od Lao-C‘“, s klidným hlasem mu na jeho chvástání odpověděla.

„Mám svojí filozofii a velice dobře mi tady v zemi funguje“, odsekl na její drzost.

„Tak snad jen jedna báseň z mnoha a nerozčilujte se. Je potřeba, abyste  byl nadmíru se sebou spokojený, pokud jste takový vládce a vaše chytrost je nade všechny v zemi.“

Její klid Koblížka doslova ničil a byl zpocenější a mastnější než kdykoliv předtím.

„Tak honem“, zaútočil ten nesebevědomý nadčlověk a pomalu se mu bortily jeho hliněné nohy.

 

 

 

 

„Je to 33. kapitola:

Kdo zná druhé, je chytrý,

Kdo zná sebe, je moudrý.

Kdo přemáhá druhé, je silný,

Kdo přemáhá sebe , je mocný“, šeptala mu paní Gui.

 

„Dost“, zakřičel… „Tohle já poslouchat nebudu.“

„Je to pravdivé pane, už několik tisíciletí a vy to chcete měnit?,“ křičel.

„Jste vykutálená a nejste chytrá“, přidal hanebná slova.

Ta paní se rozloučila a odešla z místnosti. Druhý den opustila Koblížkov.

 

    Vůdce té země už se od toho dne nikdy neukázal mezi svými tajemníky. Nechtěl už vládnout. Den, kdy ho navštívila ta „moudrá“ žena pochopil, že jeho cesta nebyla správná. Dokonce i spodní končetiny  se časem podařilo vyměnit. Jeho hliněné nohy byly najednou pevné jako ze železa.

Náš hrdina poznal sebe a stal se moudrým. A nikdy už nepoužil tu svou oblíbenou větu: „Jsem pan Koblížek, vůdce této země, ….. Jsem chytrý, neodolatelný a vždy se mi bude dařit.“