Knihy Danky Šárkové pro děti i dospělé.

Popis produktu

Nadčasový román na stále aktuální téma. Dvacet let života hrdinky Zuzany, která zjistí, že "zdravý" partnerský vztah na bázi patriarchální modelu muže živitele a ženy v domácnosti, je nefunkční. Pro klid v rodině je ochotná snášet domácí násilí až do dne, který jí změní celý život. Nabere sílu,odmítne se smířit s osudem, postupně nalézá odvahu svoji nelehkou situaci řešit a navzdory překážkám je odhodlaná vybojovat si svobodu.

---

Ukázka:

 „Já tě nenávidím, ty hade, ty slabochu. Já tě nenávidím, za to kam jsi mě za ty roky dostal, za to jak jsem s tebou žila“. Za to, co jsi ze mě udělal. Já vůbec nežiji svůj život! Tohle nejsem já. To vůbec nejsem já!“, mlátím pěstmi svého manžela Leoše, který se jen brání a chrání si obličej. Znovu na něj naskočím a tentokrát  do něho kopnu.

„Tohle nejsem já, já tě zabiju!“. Chytá moje ruce a táhne mi z haly našeho velkého pražského bytu do prostorného luxusně zařízeného obýváku.

 „Ty se zbláznila, přestaň“, drží mi ruce a soptí.

 „Pusť mi ty hajzle. Okamžitě mě pusť, chci tě zabít.“

 „Uklidni se, okamžitě se uklidni!“

 „Já tě pustím, ale až se uklidníš. Necháš mi, je ti to jasný?!“ Ruce mi drží jak ve svěrací kazajce a já kolem sebe kopu, že málem vysklím náš starožitný skleník se sbírkou svých starožitných sošek.

„Dobře, už jsem v klidu, přestanu, ale pusť mě“, křičím. Po chvíli vypadávám z jeho sevření. Odchází do haly a pomalu zmateně rovná věci, které jsme před chvílí porazili. Sedá si do koženého křesla a zapálí si cigaretu.

„Co to děláš? Cos to udělala?, „ zmateně ze sebe vyráží.

„Já končím, jdi mi z cesty, nebo se neznám.“, odpovídám.

Prudce vstává a pro změnu skočí on po mně. Rána, další rána.

 „Co si myslíš, ty krávo? Co si o sobě myslíš, že mi budeš mlátit? To jako ženská chlapa?“, další rána mi přistává na tváři. Prudká bolest zasáhla můj krk.

„Au, to bolí“. „Tady máš další“, uhýbám , abych neproletěla skleněné dvoukřídlé dveře.

 Z dětského pokoje přichází náš dvanáctiletý starší syn Denis, absolutně zmatený, se slzami v očích.

 „Denisi, musíme zabalit, za chvíli jedeš na ten výlet. Jarka s Tondou jsou tady za chvíli“, vypravuji ze sebe a táhnu ho do kuchyně.

Vyndavám přenosnou ledničku do auta a skládám do ní jídlo.