Knihy Danky Šárkové pro děti i dospělé.

Popis produktu

Autorka nás provede nejkrásnějšími dny v roce, kdy v rodinách panuje slavnostní nálada, kterou předchází adventní čas. Jak se k této době postaví hrdinové v knize a zda si vychutnají svařáček v klidu nebo ho budou potřebovat, aby tohle období přežili, najdete v patnácti povídkách… něžných, milých a srandovních, protože Vánoce jsou svátky klidu a lásky.

---

Ukázka:

„Mám sedadlo A1,“ oznámil jsem muži, který toto místo zasedl, jak vidno už chvíli přede mnou.

„To je blbost, spletla jste se,“ v klidu mi odpověděl. V tu chvíli jsem pochopila, že moje cesta bude mít hned na začátku problém.

„Koukněte na moji letenku. Snad ještě umím číst,“ odsekla jsem zle. Dotyčný mladý muž se na mě zle podíval a jeho modré oči se mi zaryly hluboko do mé mysli. Oblečený byl jako klasický angličan v tvídovém saku, což jsem po shlédnutí seriálu Koruna sice obdivovala, ale rozhodně bych si to nevzala na sebe do letadla.

„Mám tohle místo objednané on-line a sedím správně. Lítám takhle pravidelně,“ odpověděl česky, jelikož do anglického gentlemana měl daleko. Choval jako správný český buran. K anglické dokonalosti mu chybělo snad vše, jen to sako by možná mohlo zanechat stopu konzervativního jedince se slušným chováním. Nezanechalo.

Naštěstí se objevila letuška a začala celou situaci řešit. Opravdu jsme oba měli letenku na stejné sedadlo, což narušilo klid na palubě. Dozvěděla jsem se, že muž, který rozhodně neměl chování vysněného prince, se jmenuje Pavel a svého sedadla se nevzdá, jelikož, jak pravil: „Byl jsem tady dříve.“ Nakonec se pár cestujících na palubu nedostavilo, a tak jsem se mohla usadit do jiného sedadla. Za necelé dvě hodiny jsem přistála ve Velké Británii. Nevím, zda to bylo změnou země, ale dotyčný Pavel mě při výstupu z letadla našel a poskytl mi svoje služby. Na rozdíl ode mě byl opravdu skoro Angličan se zaparkovaným autem na jednom z mnoha odstavných míst kolem letiště Gatwick a já tak využila jeho taxi službu zdarma. Nikdy jsem v Londýne nebyla a nebýt jeho, tak jsem se okamžitě ztratila a do kanceláře agentury bych nikdy nedorazila. Po dalších dvou hodinách jízdy v totální zácpě jsem se dozvěděla, že žije kousek od Londýna a mám malou instalatérskou firmu. Stihl mi ještě říct, že mám počítat s tím, že budu stále jen ta z východu, pokud budu dělat v hotelu etážovou servírku. Moc jsem tomu nerozuměla a těšila se, co mě v nové zemi, v nové práci a v novém bydlení čeká.

„Tady je na mě telefon. V téhle „džungli“ se orientuji lépe než ty, a tak mi kdykoliv zavolej. Vím, jak mi bylo, když jsem se tady ocitnul před lety sám.“ Tobě určitě volat nebudu, pomyslela jsem si. Stále mně totiž vadilo jeho chování v letadle, kdy okupoval moje místečko